Můj kamarád Milan - šéf střední firmy si myslí, že zaměstnanci ze své podstaty kradou, a proto je třeba jim při odchodu z práce prohlížet tašky.

Šel jsem do Hypernovy koupit sušák na prádlo. Měli celkem sympatický za 1390,- (po slevě).  Nad kasami svítil nápis: „Žádné velké fronty, když jste ve frontě 4, otevíráme pro vás druhou kasu". To mě potěšilo, protože na mě venku čekala rodina. Po chvíli hledání jsem však nechytil lepší než dvanácté místo u jedné z několika málo otevřených kas. Atmosféra byla logicky napjatá. Většina postávajících brblala něco o bordelu a o tom, že se na to můžou „vyprdnout". Ale přesto stáli. I já stál. Asi po půlhodině, mezitím, což jsem to už málem několikrát vzdal, na mě přišla řada.

Představte si řadu atletů na startu běhu na 10 000 metrů. Tretry v blocích, palec s ukazovákem na startovní čáře. Naprosté soustředění. Touha vyhrát. Start. Skupina se dává do pohybu. Po několika prvních kolech se však na trati začínají objevovat překážky. Ano, přestože to má být „běh", NE „překážkový běh", jsou tu překážky. S přibývajícími koly jich je víc a víc. Jako by nějaký šprýmař zkoušel, co běžci vydrží. Někteří to samozřejmě vzdávají. Zpravidla ti nejlepší. Ostatní se stále snaží překážky přeskakovat, přelézat, obcházet nebo i podlézat. Většina závod nedokončí. Buď v něm nenaleznou smysl a opustí jej, nebo se překážkami nechají udolat.

Naše kamarádka Daniela, člověk, který mě fascinuje svou schopností trefných pojmenování, mi jednou vyprávěla o tzv. „žaludkových" a „srdcových" firmách.  Žaludková je podle ní ta, kde potřebujete především silný žaludek na to, abyste mohli fungovat, uspět a neublížit si. V srdcové potřebujete především velké srdce, schopnost se nadchnout, jít do věcí naplno, věřit a spolupracovat.

Pravděpodobně jste již zaslechli historku o třech zednících. Všichni tři dělají stejnou práci. Člověk, který jde kolem, se jich ptá, co že to vlastně dělají. První odvětí, že rovná cihly. Druhý, že staví zeď. A třetí prohlásí, že buduje katedrálu.

Prezident Václav Klaus má příští týden společně s vládou odjet na třídenní výjezd mimo Prahu. Jejich cílem bude společně načrtnout další budoucnost České republiky. Podle zákulisních informací se má na tomto sezení pod vedením věhlasné konzultační firmy rozhodnout, že se bude měnit vlajka, hymna a hlavní město České republiky. Václav Klaus to po návratu oznámí na tiskové konferenci ostatním občanům. Tato pracovní skupina také plánuje připravit novou vizi, misi a hodnoty naší země. Věty, které tím vzniknou, pak nechají natisknout na 10 miliónů kartiček a každý občan je nejpozději do konce měsíce obdrží poštou tak, aby si je mohl vložit do peněženky a měl je stále na očích. Nové hodnoty pak budou vyžadovány po každém občanovi nad pět let věku. Nedodržení bude trestáno až ztrátou občanství nepodmíněně.

Český překlad tohoto fascinujícího projevu najdete zde.

Co je to vlastně firemní demokracie, kterou zmiňuje většina položek tohoto projektu?

Původem snad stará čínská filozofie, ve světě byznysu zpopularizovaná Japonci, konkrétně Taiichi Ohno z Toyoty, který se snažil vést lidi ve svém okolí k tomu, aby předtím, než se pustí do jakékoli činnosti, položili pětkrát stejnou otázku: „Proč?"  (viz např. zde)